Úspěch u zkoušky podmiňuje několik faktorů. Některé z nich ovlivnit lze, jiné nikoliv. Hádce s rodiči večer před zkouškou a nervozitě pramenící z pozdního vstávání a z nepřipraveného oblečení se můžeme s úspěchem vyhnout, ale lehké nachlazení s otravnou rýmou není bohužel v naší moci oddálit ani o hodinu. Přitom může mít na náš výkon podstatný vliv.

                Základem úspěchu u zkoušky je důkladná příprava. O tom, jak se na zkoušku úspěšně naučit, bylo již sděleno dost. Nyní se zmíníme o přípravě z jiných hledisek.

                Každá ze zkoušek představuje zátěžovou stresovou situaci. Stres je do jisté míry žádoucí, neboť obava z neúspěchu nás motivuje ke studiu, nesmí ale přerůst určitou snesitelnou mez. Takovými dalšími nežádoucími stresory jsou ustrašení spolužáci, kteří neustále hledají odpovědi na podružné a nepodstatné detaily, únava z probdělé noci před zkouškou, pocit hladu a žízně a podobně.

                Při zadání úkolu při zkoušce je nejdůležitější především přesně si přečíst zadání úlohy a porozumět mu. Pokud přesně nerozumíme znění otázky, je lepší zeptat se zadávajícího, kterou  problematiku zadané téma zahrnuje, než si připravit konspekt ke zcela jiné otázce.

                Pokud podstupujeme písemnou zkoušku složenou z více úkolů, je výhodné přečíst si nejprve zadání všech a začínat tím nejjednodušším. Jeho vyřešení nám dodá pocit sebedůvěry z vyřešené úlohy. V případě testů je dobré předem se obeznámit se systémem získávání a ztráty bodů a přizpůsobit mu taktiku vypracování. Někdy se vyplatí zariskovat s označením odpovědi, o jejíž správnosti nejsme zcela přesvědčeni, jindy to vede ke zbytečné ztrátě bodů a k celkově horšímu výsledku testu.

                Schopnost soustředit se, jak jsme již uvedli, během duševní činnosti rychle klesá. K obnově koncetrace se doporučuje udělat krátké přestávky, protáhnout se. Jestliže zbývá do konce zkoušky ještě čas, nemá smysl ho ztratit zbytečným sezením. Kontrolou již jednou napsaného nic nezkazíme.

                Při ústní zkoušce hraje velkou roli náš mluvní projev. Někdo se jakoby řečníkem rodí, jiný musí své rétorské schopnosti neustále pilovat a zdokonalovat. V případě silných pochybností o vlastním mluvním projevu si lze takovou zkoušku doma sehrát nanečisto, zaznamenat na záznamové zařízení a se záznamem dále pracovat. Nejčastějšími chybami jsou zde zbytečná výplňková slova, málo srozumitelná mluva a chudá slovní zásoba. Ve všech těchto oblastech  může dojít k nápravě.