Mnoho neúspěchů a obtíží s učením připadá na vrub špatné časové organizaci učení a neefektivnímu zajišťování prostředků k učení. Této problematice se budeme nyní věnovat.

Jednou ze zásadních chyb je neustálé odkládání učení. Úspěch v učení je mimo jiné podmíněný tím, že si předem stanovíme, co se máme kdy naučit, jinými slovy, když si správně rozdělíme práci.

I zde je vhodné nejprve si možné postupy vyzkoušet. Někomu vyhovuje být aktivní pozdě do noci a vstávat co nejdéle, takový student se bude raději učit pozdě večer. Jiní se už brzy večer cítí unaveni, rádi si ale přivstanou, ať se tedy učí ráno. Někomu vyhovuje učit se sám, jiný dá přednost učení se ve skupině. Někdo vyžaduje absolutní ticho, jinému pomáhá k soustředění třeba hudba.

Nikdo z nás se nedokáže soustředit  po delší čas. Ve schopnosti soustředění jsou značné individuální rozdíly, po 50 minutách ale odborníci doporučují udělat pauzu opravdu všem. Je proto vhodné rozvrhnout si přibližně studovanou látku do souvislejších bloků, mezi nimiž budeme dělat přestávky. Dobré je ponechat v plánu rezervu, časovou pojistku k pokrytí nenadálých výpadků ve skutečném učení.

Učit se nelze bez předem připravených prostředků, zvláště to platí u zkoušek komplexnějšího charakteru a psaní nejrůznějších písemných prací. V místě bydliště nebo studia se zpravidla nabízí více knihoven, přičemž každá z nich obyčejně disponuje odlišným knižním fondem. I v případě, že se nám nepodaří najít knihu námi považovanou za důležitou, není třeba vše vzdávat. Nabízí se nám meziknihovní výpůjční služba, která zpravidla v krátkém čase dokáže zajistit potřebnou publikaci z jiné knihovny.

Nahlédnutí do knižního fondu některé třeba i z menších knihoven může vést až k pocitu beznaděje - tolik knih na jedno téma, jak si mám vybrat? Je proto dobré seznámit se s principem mezinárodního desetinného třídění, pomocí něhož jsou odborné knihy v knihovně uspořádány. Jde o systém s vnitřní logikou, který nás zpravidla dovede k výběru přesně oné publikace, kterou potřebujeme. Problém snad může nastat jen při vyhledávání publikací mezioborového chrarakteru, kdy nakonec shledáme stejně užitečnými knihy s naprosto odlišným číselným označením. 

Někteří ze studentů, zvláště ti, kteří si pečlivě vedou poznámky, se nejraději učí ze svých sešitů. Jde o metodu obecně úspěšnou, jejíž nevýhodou je snad jen potřeba zajistit si zápisy z přednášek i z doby, kdy jsme ve škole nebyli přítomni.